Už nevím od koho jsem si vypůjčil představu, že navzájem jsme si byli rovní, když jsme byli dětmi ve školce. Měli jsme malé končetiny, malé svačinky a malé starosti. Měli jsme mezi sebou sice různé sympatie a antipatie, ale jedno i druhé bylo přiměřené věku čtyř pěti let, neškodné a nevinné. Ve škole jsme se začali více srovnávat, vystupovaly na povrch rozdíly v předmětech, v tělocviku, v oblibě u učitelů, kamarádů nebo dívek. Vznikaly první komplexy, strachy z nedostatečnosti, tloustnutí, vady zraku a jiné deformace.