Proč vůbec indiáni kouří dýmky?

15.11.2009 -  dobré zprávy, Společnost, Ostatní

Mnozí dobyvatelé amerického kontinentu zabíjeli indiány v domnění, že na ně útočí. Pak se ukázalo, že to co zpočátku všichni považovali za tomahavk, byla ve skutečnosti dýmka míru…
Proč vůbec indiáni kouří dýmky? Co pro ně znamenají?
Dýmka byla a stále je pro indiány posvátná. Kouří ji při všech posvátných obřadech a rituálních příležitostech jako například při obřadu potní chýše (initi), hledání vize nebo Tance Slunce. Prostřednictvím dýmky jsou uzavírány smlouvy a dohody. Kouření "na něco" má pro indiány stejnou váhu, jako pro bělochy podpis smlouvy za přítomnosti notáře. Dýmkou jsou oddávány mladé páry, stvrzovány sliby nebo udělována nová jména. Dohody, posvěcené dýmkou nemohou být porušeny, protože jsou posvěceny Velkým Duchem.
Pro indiány je dýmka "země na které sedíme a otevřené nebe. Duch je všude kolem. Kouř z dýmky stoupá přímo do duchovního světa, ale funguje to oběma směry. Tím kouřem přes troubel dýmky k nám proudí síla zase dolů. Když dýmku držíš, tak tu sílu cítíš. Z dýmky přechází přímo do těla. Dýmka není pouhá věc, je živá. Dýmka jsme my. Troubel je naše páteř, hlavička naše hlava. Kámen je naše krev. Otvor v hlavičce jsou naše ústa a kouř, který z ní stoupá, je náš dech. Viditelný dech. Když stojíme na Zemi a pozvedáme posvátnou dýmku, tvoří troubel přes člověka, přes naše vlastní tělo, most od země k obloze k Wakhán Tánka. Když se dýmka naplní posvátnou směsí, představuje všechny bytosti žijící na zemi. V dýmce jsou všechna stvoření Wakhán Tánka. Posvátna dýmka je srdcem všech obřadů. Všechnu moudrost je možno poznat prostřednictvím dýmky. Wakhán Tánka se usmívá, protože při obřadu s dýmkou jsme jako jeden celek - země, nebe, všechny živé bytosti i ikčé wičháša - lidské bytosti."
Kouření dýmky, ať už při kterékoliv příležitosti, je doprovázeno obřadem dýmky. Ten se liší v závislosti na kmeni, který jej provádí, nebo na okolnostech, za kterých je vykonáván.
Obřad zahajuje většinou nositel (strážce) dýmky, který za vyslovení modliteb vyjme dýmku z dýmkového vaku. U některých kmenů se vyjmutí třikrát naznačí a teprve počtvrté provede. Pak se obřadně spojí hlavička dýmky s troubelí. Potom nacpe obřadník hlavičku dýmky tabákem, přičemž se každá špetka tabáku požehná modlitbou. Někteří obřadníci, zejména ve starých dobách, přidávali ještě na vrchol komínku při zapalování kouřící směsi kousek bizoní koblížky. To mohlo mít praktický i duchovní důvod.
Dýmka je zásadně držena v levé ruce, jelikož levá je blíže k srdci. Po zapálení tabáku je dýmka nabídnuta čtyřem větrům (směrům) Matce Zemi a Velkému Duchu. Při kouření dýmky jsou postupně uvolňovány modlitby, které prostřednictvím kouře stoupají vzhůru, k Velkému Duchu.
Dýmka koluje od jednoho k druhému, vždy však po směru Slunce. U Lakotů každý účastník obřadu při předávání dýmky svému sousedovi po levici řekne mitakuye oyasin (Všichni moji příbuzní, nebo Všichni jsme příbuzní). Pokud se kouří dýmka v týpí, nikdy nepřechází přes vchod, ale vrací se bez kouření přes celý kruh proti směru slunce.
Všechen tabák v dýmce musí být vykouřen, aby byly uvolněny z dýmky všechny modlitby. Až se dostane prázdná dýmka opět až k jejímu strážci, ten rozdělí opět za modliteb troubel a hlavičku. Hlavička je poté strážcem dýmky vyčištěna a uložena do dýmkového vaku. Posvátný je i popel z dýmky, který obřadník zahrabe do země nebo uschová do zvláštního váčku.

Zdroj: různé,indiani.cz Mnozí dobyvatelé amerického kontinentu zabíjeli indiány v domnění, že na ně útočí. Pak se ukázalo, že to co zpočátku všichni považovali za tomahavk, byla ve skutečnosti dýmka míru…
Proč vůbec indiáni kouří dýmky? Co pro ně znamenají?
Dýmka byla a stále je pro indiány posvátná. Kouří ji při všech posvátných obřadech a rituálních příležitostech jako například při obřadu potní chýše (initi), hledání vize nebo Tance Slunce. Prostřednictvím dýmky jsou uzavírány smlouvy a dohody. Kouření "na něco" má pro indiány stejnou váhu, jako pro bělochy podpis smlouvy za přítomnosti notáře. Dýmkou jsou oddávány mladé páry, stvrzovány sliby nebo udělována nová jména. Dohody, posvěcené dýmkou nemohou být porušeny, protože jsou posvěceny Velkým Duchem.
Pro indiány je dýmka "země na které sedíme a otevřené nebe. Duch je všude kolem. Kouř z dýmky stoupá přímo do duchovního světa, ale funguje to oběma směry. Tím kouřem přes troubel dýmky k nám proudí síla zase dolů. Když dýmku držíš, tak tu sílu cítíš. Z dýmky přechází přímo do těla. Dýmka není pouhá věc, je živá. Dýmka jsme my. Troubel je naše páteř, hlavička naše hlava. Kámen je naše krev. Otvor v hlavičce jsou naše ústa a kouř, který z ní stoupá, je náš dech. Viditelný dech. Když stojíme na Zemi a pozvedáme posvátnou dýmku, tvoří troubel přes člověka, přes naše vlastní tělo, most od země k obloze k Wakhán Tánka. Když se dýmka naplní posvátnou směsí, představuje všechny bytosti žijící na zemi. V dýmce jsou všechna stvoření Wakhán Tánka. Posvátna dýmka je srdcem všech obřadů. Všechnu moudrost je možno poznat prostřednictvím dýmky. Wakhán Tánka se usmívá, protože při obřadu s dýmkou jsme jako jeden celek - země, nebe, všechny živé bytosti i ikčé wičháša - lidské bytosti."
Kouření dýmky, ať už při kterékoliv příležitosti, je doprovázeno obřadem dýmky. Ten se liší v závislosti na kmeni, který jej provádí, nebo na okolnostech, za kterých je vykonáván.
Obřad zahajuje většinou nositel (strážce) dýmky, který za vyslovení modliteb vyjme dýmku z dýmkového vaku. U některých kmenů se vyjmutí třikrát naznačí a teprve počtvrté provede. Pak se obřadně spojí hlavička dýmky s troubelí. Potom nacpe obřadník hlavičku dýmky tabákem, přičemž se každá špetka tabáku požehná modlitbou. Někteří obřadníci, zejména ve starých dobách, přidávali ještě na vrchol komínku při zapalování kouřící směsi kousek bizoní koblížky. To mohlo mít praktický i duchovní důvod.
Dýmka je zásadně držena v levé ruce, jelikož levá je blíže k srdci. Po zapálení tabáku je dýmka nabídnuta čtyřem větrům (směrům) Matce Zemi a Velkému Duchu. Při kouření dýmky jsou postupně uvolňovány modlitby, které prostřednictvím kouře stoupají vzhůru, k Velkému Duchu.
Dýmka koluje od jednoho k druhému, vždy však po směru Slunce. U Lakotů každý účastník obřadu při předávání dýmky svému sousedovi po levici řekne mitakuye oyasin (Všichni moji příbuzní, nebo Všichni jsme příbuzní). Pokud se kouří dýmka v týpí, nikdy nepřechází přes vchod, ale vrací se bez kouření přes celý kruh proti směru slunce.
Všechen tabák v dýmce musí být vykouřen, aby byly uvolněny z dýmky všechny modlitby. Až se dostane prázdná dýmka opět až k jejímu strážci, ten rozdělí opět za modliteb troubel a hlavičku. Hlavička je poté strážcem dýmky vyčištěna a uložena do dýmkového vaku. Posvátný je i popel z dýmky, který obřadník zahrabe do země nebo uschová do zvláštního váčku.

Zdroj: různé,indiani.cz

Autor článku:  Miloš - zobrazit všechny články autora

Počet zobrazení: 189	Komentáře: 1	hodnocení: (ohodnoťte článek 1-5 hvězdiček)
Sdílet		NEVHODNÁ ZPRÁVA ČI DISKUZE

Související zprávy

Diskuze k článku

Strana 1 z 1

Stránky: 1

Rituál

Miloš 17.listopad 2009 10:58:15

Dnes už kouření není rituál, dnes je to podvědomá činnost těla. Mluvím o cigaretách. Kuřáci doutníků, dýmek a jointů své rituály mají. Už tam chybí jen to očišťování a modlitby.

Reagovat

Strana 1 z 1

Stránky: 1

Nový příspěvek

Jméno:
E-mail:
Název:
Text:
Kontrolní kód: