Je to tak, jak to je, zní záhadné a slavné rčení zenových mistrů a guruů, které dělá racionálně natrénovaným současníkům velké potíže. Psychologové zase mají potíže s neschopností svých klientů (a klientek), aby se naučili(y) přijímat se takového (takovou), jaký (jaká) jsem. Dnes navíc víme, jaký je mozek „lhář“, jak umí předstírat a jak je těžké změnit způsob, jakým (se naučil a) vnímá realitu. Přesto se ale, chce-li a dá-li se do toho, člověk může radikálně pozitivně změnit. A "přijmout" sebe sama, a následně i svého životního partnera (partnerku), takového (takovou), jaký (jaká) je.

Někdejší heslo mladých mužů gentlemanů, dobře oholen, dobře naladěn, bych rád obměnil: dobře porozen, celoživotně dobře naladěn. Nedávno jsem se setkal hned se dvěma příběhy, týkajícími se dobře (rozuměj: přirozeně, bez medicínských zásahů, a jednou dokonce doma) porozených dětí, které stojí za komentář. 

Jsem muž. Krásná žena je pro mne to nejkrásnější v tomto hmotném světě.