Přijetí

13.11.2009 -  dobrý blog, Společnost

Je to tak, jak to je, zní záhadné a slavné rčení zenových mistrů a guruů, které dělá racionálně natrénovaným současníkům velké potíže. Psychologové zase mají potíže s neschopností svých klientů (a klientek), aby se naučili(y) přijímat se takového (takovou), jaký (jaká) jsem. Dnes navíc víme, jaký je mozek „lhář“, jak umí předstírat a jak je těžké změnit způsob, jakým (se naučil a) vnímá realitu. Přesto se ale, chce-li a dá-li se do toho, člověk může radikálně pozitivně změnit. A "přijmout" sebe sama, a následně i svého životního partnera (partnerku), takového (takovou), jaký (jaká) je.

Jak tak roste počet různých kurzů „osobnostního růstu“, roste i počet těch, kteří (které) už zjistili(y), že jen na nich samých záleží, jací (jaké) jsou. Počet nabízených (a zcela jistě i prodaných) knih na různá ta původně terapeutická témata také začíná převyšovat počet knih s „obyčejnou“ beletrií (stačí se podívat na regály v prodejnách knih). A protože se na tomto poli „osobní transformace“ pohybuji více jak třicet let (původně to byla jóga a některé jednoduché formy meditace, pak přibyl zen, pak hudba jinak, ale ochomýtal jsem se i u holotropní terapie a šamanských kurzů a konstelací), vidím, co to s lidmi dělá. Jak pozitivně převratné jsou to pro ně zkušenosti a zážitky. Ale také jak schází nějaká ta instituce (?), která by se o tyhle „absolventy“ (po)starala i poté.

Celé ty roky totiž postrádám víc možnosti nějaké „zpětné vazby“. Tedy abych občas dostal zprávu od toho kterého účastníka, co s ním je po půl roce nebo roce, jak se mu (jí) změnil život atd. Občas jsem to seminaristům a seminaristkám dokonce dal jako „domácí úkol“: napište mi, co vás „dostalo“, a pak tak za půl roku, za rok, až vám dojde energie, kterou jste tady získali…

O to víc jsem potěšen, když se ozve někdo, kdo radikálně, ale o to pozitivněji, změní celý svůj dosavadní život. Někdy je dokonce třeba se i rozvést, aby si pak ten či ona našli jiného, vhodnějšího a stabilnějšího partnera (znám jak muže, který to dokázal a má teď dokonalou partnerku a s ní už i přirozeně porozené dítě, tak ženu, která se během několika měsíců rozvedla, změnila byt, práci, a je šťastná tam a v tom, co teď dělá).

Samozřejmě, právě tak mne potěší zpráva od maminek, kterým se podařilo přirozeně, a někdy i doma, šťastně a zdravě porodit, nebo možnost vidět tříletého přirozeně doma porozeného (zdravého, šikovného, rozumného, zvědavého a zkoumajícího, své sestřičky ochraňujícího a s maminkou a tatínkem velmi vyspěle komunikujícího) chlapečka.

Stále mi ale chyběl nějaký důkaz, že totéž (tedy radikálně pozitivní změna) je možné i v psychice ženy – vůči manželovi. Kdykoliv na toto téma zabrousím, ženy, které do té chvíle nadšeně přikyvovaly (zvláště když jsem dával do placu nectnosti a nedokonalosti mužů), ale jakmile naznačím, že to jsou ony, které musí (v partnerských třenicích) začít, vzmuží se jako jedna Amazonka či Šárka a většinou okamžitě reagují zasyčením: „Jak to že my!? Ať začnou oni…“ a v tu ránu mají vrata, vedoucí k (sebe)přijetí a tím i k odhození všech těch (rodinou, školou a hlavně filmy z Holywoodu a ženskými časopisy ) vnucených brýlí, zavřená na sedm egoistických západů. Nejhorší je pak chování ve stylu „co by to mu řekli lidi“.

Už je to ale tady, a tak se nemohu nepodělit o zprávu jedné takové šťastné ženy (se kterou se se mnou podělila ta moje):

„Ještě jednou moje velké poděkování, za ženský kruh, který předčil veškeré mé představy. Ta síla je tak úžasná, že se dá jen prožít. Uvědomila jsem si, jak hluboce miluji svého muže, jakým je pro mne požehnáním a jak jsem si nedovolila plných 27 roků toto požehnání přijímat z vnitřní hloubky – jen hodně povrchově, jako by byl hračka, která je zabalená a nikdy nezjistím její dotek, pokud ji nerozbalím a neucítím ve svých rukou její působení na mne.

Dnes ráno jsem již dokázala procítit vůni doteku, pohlazení, polibků, milování, tak jak jsem si vždy představovala jen ve svých myšlenkách s vysněným obrazem muže – přitom celé dlouhé roky ležel vedle mne, jen já o tom nevěděla. Moc děkuji, že si to již uvědomuji.“

Autor článku:  Vlastimil Marek - zobrazit všechny články autora

Počet zobrazení: 143	Komentáře: 5	hodnocení: (ohodnoťte článek 1-5 hvězdiček)
Sdílet		NEVHODNÁ ZPRÁVA ČI DISKUZE

Související zprávy

Diskuze k článku

Strana 1 z 1

Stránky: 1

EGtTbWEDnMw

Kampret 18.květen 2012 23:02:27

Vendeledn / Teda, sem nečekal že je tady takove1 cenzůra Bylo tam snad nějakfd sprostfd slovo?Eva Aichmajerove1: Drahfd Vendeledne, pro tvůj předspěvek jsou určeny zcela jine9 webove9 stre1nky, proto nebyl zveřejněn.

Reagovat

Tarai

Tarai 18.květen 2012 20:14:06

Martina / Tak to neche1pu co jsi myslela tedm, že vedš co za tedm vězed? Tak co? mě už nic jinfdho než kre1sa nnaepade1:-(Eva Aichmajerove1: To už nechci řešit, je to jejed proble9m a mused se s nedm vyrovnat sama, a to se nede1 dělat tak, že budeš ure1žet lidi okolo, o kterfdch si mysledš, že za to můžou.

Reagovat

Díky, Vlasto

luba 1.prosinec 2009 11:39:44

To je asi jedna z nejhezčích věcí, které jsem poslední dobou četla.

Reagovat

Díky, Vlasto

Rajshekar 18.květen 2012 02:44:23

Petra / Ahojda,tak jsem dokoukala Sneddani a teda nemam slov ,ty mě doke1žeš vždycky rosezme1t!Jsi super,můžeš mi poradit prosedm,jak to děle1š,že jsi poře1d vesele1??Je1,když se směju,tak si lidi myslej,že jsem pila nějakej alkohol a když jsem smutne1,,tak co se ti stalo tak je1 teda nevim,jak se mam tve1řit..Měj se pěkně.Pokud by jsi mi mohla pedsnout na mail bych měla od tebe takovou pame1tku,je jedno,co napedšeš:)Měj se teda kre1sně,čaudaEva Aichmajerove1: Děkuju Peťulko, zkus se tve1řit prostě jak chceš, ať si ostatned mysled co chtějed. Ale email nezvle1dnu, to bych se upsala. Horko těžko stedhe1m toto.

Reagovat

Zpětná vazba

Miloš 15.listopad 2009 10:23:19

Myšlenka zpětné vazby a diskuzí o věci (kurz, kniha, učení, myšlenka) se mi moc líbí. Na tomto vebu by to mohlo být předmětem diskuzí na Dobré diskuze nebo přímo pod články se zprávou nebo blogem.

Reagovat

Strana 1 z 1

Stránky: 1

Nový příspěvek

Jméno:
E-mail:
Název:
Text:
Kontrolní kód: